Před dávnými a dávnými časy svět nebyl tak barevný, jak je teď. Na světě bylo pět jednobarevných království. Na severu to bylo zelené království, na jihu žluté království, na východě modré království, a na západě hnědé království. Ale to nejdůležitější a nejkrásnější království bylo uprostřed, červené království.

Červené království bylo sice nejmenší z nich, ale svou krásou všech možných červených odstínů lehce překonalo, temné, a až nepěkné odstíny barev ostatních království. V tomto království bylo prostě všechno červené. Obloha ve světle červeném odstínu byla krásně doplněna tmavším, červeně žhnoucím sluncem. A což teprve bouřkové mraky, ty byly sice taky červené, ale zlověstně temné a při bouřce silně kontrastovaly se světločervenými oslňujícími blesky. Voda v řekách a jezerech byla průzračně červená, a vedle toho tráva a keře se chlubily tmavě červeným odstínem. Lidé v tomto království měli totiž většinou temně červené vlasy a oči, a světle červenou pleť. Princezna se jmenovala Rubínka. Není taky divu, vždyť byla taky celá červená.

Na východě, v modrém království, měli mladého bleděmodrého syna. Ten, když se dověděl o tom, že princezna Rubínka hledá partnera pro život, nelenil a osedlal svého modře zbarveného koně. Temněmodré oči prince se tak krásně vyjímaly na jeho bleděmodré pleti. Princ se vydal úplně sám k hranicím rodného modrého království a spěchal za červenou princeznou Rubínkou. Nikdy předtím ještě nebyl v jiném, než ve svém rodném modrém království.

Na princeznu zapůsobil jako zjevení, okamžitě ji okouzlil svým modrým zjevem, který tak silně kontrastoval s její světlečervenou hebkou pletí. Princezna Rubínka zčervenala láskou, ale na její červené tváří to stejně nebylo vůbec vidět. Modrý princ, byl princeznou Rubínkou taky okouzlen, že se ihned zamiloval.

„Tak nevím děti“ zapochyboval červený král, „jste si opravdu jisti tím, že chcete žít spolu v tomto různobarevném manželství? Červená a modrá. To by znamenalo, že budete mít fialové děti. Budeme muset změnit naše zákony a červenou ústavu. Princezna Rubínka se zapýřila, když se chytili s modrým princem za ruce. Byl to první tělesný kontakt dvou různobarevným milenců.

„Pane králi, pane králi“ řekl modrý princ. Ještě jsem se vám ani nestihl pochlubit, že můj moudrý modrý otec mi věnuje jako svatební dar blankytně modrou oblohu. To by krásně ladilo k vašemu červenému království, vlastně teď už k našemu. A kdybychom požádali našeho jižního souseda, krále žlutého království, jistě by nám dokázal obarvit na žluto naše červené slunce, to by se na modré obloze vyjímalo nejlépe. A tak postupně přicházeli lidé s dalšími nápady, jak postupně změnit jednobarevné červené království na pestrobarevné, které by hrálo všemi dostupnými barvami.

Teď už jsme samozřejmě zvyklí na různorodost všech těch krásných barevných odstínů kolem nás, ale dříve tomu tak vůbec nebylo. Bylo to přesně tak, jak jsme to popsali v naší pohádce. Doufejme, že celý náš svět zůstane i do budoucna tak krásně barevný.

A to je konec jednobarevných království i této pohádky.