Tančí víla Amálka,
potká strýčka análka.

Ten jí ohne o kus dřeva,
protáhne jí komplet střeva.

Teď nemůže dělat hačí,
tak tu aspoň kolem tančí.

Tančí, kroutí, řiť jí svítí,
péro strýčka víla cítí.

Amálka se usmívá,
nad pérem se rozplývá.

Lesní zvěř jen blbě čumí,
jak to strýček s pérem umí.

Víla vzdychá, sotva dýchá,
Strýček jí pak tvrdě píchá.

Strýček přiráží jak zvíře,
víla sténá, drží bříše.
Listí padá, strom se třese,
víla křičí – „dělej!, ještě!“

Houby v trávě září rudě,
strýček píchá stále v klidě.
Zvěř se schází do kruhu,
kouká na tu rozkoš druhů.

Refrén (navrh):
Tančí víla, kroutí boky,
Strýček vrtí svoje klouby.
V lese zní teď sténání,
víla v slasti uhání.

Pak jí šeptá něžná slova,
péro v ní jak ze snu znova.
Amálka se celá chvěje,
les teď žije v rytmu děje.

Zajíci se zčervenají,
ježci radši odskákají.
Ale ptáček na větvičce,
si notuje v té písničce:


Tančí víla, kroutí boky,
Strýček vrtí svoje klouby.
V lese zní teď sténání,
víla v slasti uhání.