Jsem stařičký král v království, uprostřed světa. Říkají nám „Slušné království“. Nikdo tady nesmí být hrubý, ani vulgární. Proto se v každé větě musí používat sousloví, „prosím pěkně“. Zkuste si takhle zanadávat: „Vy jste ,prosím pěkně, hrozný debil.“ No to by nešlo, že? A tak si lidé mezi sebou vůbec nenadávají. Naše jediná dcera už má věk na vdávání, a tak hledáme ženicha. „Dceruško“, řekl jsem ji po ránu, „tobě to dneska ,prosím pěkně, opravdu sluší. Zjistil jsem ,prosím pěkně, že jediný volný princ tvého věku je ze Severního království. Problém je, že v jejich království používají ,prosím pěkně, i vulgární slova, která my už neznáme. Pozveme ho ,prosím pěkně, na zámek a uvidíme, jaký opravdu je. Vyzkoušíme ,prosím pěkně, i jeho chrabrost. Zajdu to ,prosím pěkně, domluvit s naším sedmihlavým drakem. Princ nemůže vědět, že drak je ,prosím pěkně, v dobrák.“ Princezna se jen zapýřila. Tak se i stalo, drakovi jsem vše vysvětlil. Požádal jsem ho, aby přiletěl na nádvoří a pořádně zařval ze všech sedmi hlav najednou. Drak na mě unaveně pohlédl a pronesl: „dobře králi, že jsi to ,prosím pěkně, ty. Teď už mě nech ,prosím pěkně, zase spát“.

Netrvalo dlouho. A na nádvoří se objevil jezdec na koni, ve zbroji. Dusot jeho koně se nesl celým nádvořím. Hned u brány se obořil na strážného. „Tak otvírej, otvírej sakra, nevidíš, že si jedu ,sakra, pro princeznu?“ Strážný nejprve vytřeštil oči, když uslyšel slova, která nezná. Pak se uklonil a ukázal rukou na zlatem zdobené dveře. Princ, z posledních sil, vyšel v brnění až do druhého patra, vstoupil a uklonil se. Princezna nikdy tak krásného muže neviděla. Statného a v brnění. A jak mužně dupal po dlažbě. Hned se do něj zamilovala. Princ přistoupil k trůnu, a pozdravil „Zdravím vás, sakra, vaše veličenstva. Přišel jsem se podívat na vaši ,sakra, dceru, princeznu. Chtěl bych se ,sakra, s ní oženit. Mít spoustu ,sakra, dětí. A vládnout i vašemu ,sakra, království. Co vy ,sakra, na to?“ Netušil, že král už poslal pro draka, aby chrabrost prince vyzkoušel. „Uvidíme, když se ,prosím pěkně, princezna do tebe zamiluje, dám ti ji za ženu, a k tomu půl království. Časem vlastně ,prosím pěkně, celé“. Mezitím se na nádvoří snesl sedmihlavý drak a zařval ze všech svých hlav najednou. Prostřední hlava promluvila do ticha „králi, dej mi ,prosím pěkně, princeznu k večeři. Už mám ,prosím pěkně, hrozný hlad.“ pak se mlsně olízla.

Princ sáhnul po meči „Králi, já se draka ,sakra, nebojím. S řinčením svého brnění, jak se řítil chodbou ven a s mečem v ruce se objevil před drakem. Ten se ho strašně lekl. Král mezitím vystoupil na balkon. Už, už to vypadalo, že drak přijde o všech sedm hlav, ale král zavčas zasáhl. „Princi, drak je ,prosím pěkně, hodný. Chtěl jsem si jen ověřit, ,prosím pěkně, tvoji chrabrost“. Drak ustrašeně odletěl do své sluje. Všech sedm hlav si cestou hlasitě oddychlo. „Je tu ještě jedna věc, která mě ,sakra, trápí“, řekl princ, když se vrátil zpátky do královských komnat. „Do princezny jsem se zamiloval ,sakra, ale copak můžu používat to svoje „sakra“ co mě naučili doma? Tak se přece nedá vyznat láska. Já vás, sakra, miluji. Nechci, aby i naše děti ,sakra, takto mluvily. Pohlédl láskyplně na princeznu a pronesl do ticha „Já vás miluji“. Láska ho vyléčila. Princezna pak pronesla ke svému otci, králi. „Tatínku králi, já už taky nebudu používat to naše „prosím pěkně“. A bylo to, mohla se připravovat svatba.

A co drak? Ten si odlétl do své sluje a tam si spokojeně spí.